Cesta autem

Vzpomínám si, když můj bratr udÄ›lal Å™idiÄský průkaz, tak to doma bylo opravdu veliké haló, protože u nás doma jeÅ¡tÄ› nikdo nemÄ›l vůbec Å™idiÄské oprávnÄ›ní. On ho mÄ›l otec, ale ten se od nás odstÄ›hoval, když si naÅ¡el novou rodinu. Ani nevíte, jak moc mÄ› to Å¡tvalo a byla jsem na otce opravdu pÄ›knÄ› naÅ¡tvaná, protože jsem ho mÄ›la ráda, ale opravdu mi zlomil srdce. NicménÄ› ale abych se vrátila k bratrovi a jeho Å™idiÄskému průkazu. Je logické, že jsme vÅ¡ichni byli úplnÄ› nadÅ¡ení a hned jsme chtÄ›li nÄ›kam jezdit na výlety. Moje maminka také byla ráda, že nás bratr koneÄnÄ› už může vozit automobilem, abychom jeli na nákupy anebo zase k lékaÅ™i, protože naÅ¡e celá rodina bydlela vždycky na vesnici, takže bylo opravdu hodnÄ› složité tÅ™eba vozit malé dÄ›ti nÄ›kam k lékaÅ™i.

Nejhorší na tom bylo, když mně bylo pět let a mému bratrovi tři roky a mojí sestře jeden rok. Maminka nás takhle měla brzy po sobě. A ona, když neměla automobil, tak musela vždycky autobusem anebo vlakem. A když třeba je jedno dítě je nemocné, tak samozřejmě to potom chytli ostatní dvě děti, takže to potom bylo velice nepraktické. Moje maminka říkala, že to byl opravdu hodně složité, ale že nelituje a že všechny děti má ráda.

Takže nakonec, když bratr už mÄ›l Å™idiÄské oprávnÄ›ní, tak jsme si vÅ¡ichni doma oddychli. NaÅ¡tÄ›stí ale vÅ¡ichni také máme v rodinÄ› velice dobré vztahy, takže když nÄ›kdo potÅ™ebuje s nÄ›Äím pomoct anebo nÄ›kdo nÄ›kam odvézt z autem, tak bratr nám vždycky vÅ¡em pomůže. Já také pomáhám tím, že se zase starám o domácnost. A jak to bylo u vás, když jste získali Å™idiÄské oprávnÄ›ní? Také jste z toho mÄ›li velkou oslavu a radost anebo vám to bylo úplnÄ› jedno, protože jste na to byli zvyklí? Protože nÄ›které rodiny už to mají tak, že Å™idiÄský průkaz prostÄ› k životu patří, tak to tÅ™eba ani nÄ›jak neoslavují. NÄ›kdo ale zase to bere jako velikou životní etapu a nÄ›co velikého, tak to vÄ›tÅ¡inou oslavují.