Školení je proces nudný a otravný. Tak jej známe z naší zavedené praxe: Jeden mluví, ostatní poslouchají, a ten, co vykládá rozumy, předpokládá, že jej ostatní respektují. Nejde o žádný dialog, nýbrž direktivu.
Firemní školení však nemusí probíhat nutně tímto zaběhaným způsobem. Mohou působit i jako otevřený model diskusního fóra. Zatímco v České republice se o něčem takovém ani neví, natož aby se praktikovalo, ve Velké Británii a v USA je tento postup poměrně běžný. Vžil se v kolektivech mezi zaměstnanci poměrně rychle a zaznamenal velký úspěch. O co vlastně jde?
Hrajeme si na šéfy
Hlavním mottem je stres. Ten je však nežádoucím prvkem, přesto se s ním na pracovištích setkáváme dnes a denně. Ačkoliv do našeho života vstoupil nezván, nedokážeme mu čelit tak, jak bychom si představovali, a necháváme se jeho nástrahami ovlivnit.
Teoretická příprava spočívá v objasnění vzorců chování ve vztahu nadřízený – podřízený. Jde o vztah nerovného postavení a právě ten způsobuje ve firmách největší sevření a vyjadřovací problémy. Každé takové chování by mělo probíhat formou diskuse, ale jak, když jsme odlišných povah.
Lektoři, kteří školení vedou, se zaměřili na základní typy osobností – cholerika, melancholika a flegmatika.
Každý účastník dostane slovo, představí v krátkosti sám sebe a pokusí se zařadit do určité kategorie. Pak si vyzkouší ve dvojici s někým druhým, anebo přímo se svým nadřízeným, hru na pravdu. Oba dva si vymění pozice a každý si zahraje na to být v kůži toho druhého – cholerik se na okamžik stane flegmatikem a opačně. Cholerika např. nesmírně vytáčí flegmatikova ignorance a melancholik zas nechápe cholerikovu dynamiku, zatímco se topí v depresích. Podobné modelové situace umožní více se sblížit, chápat toho druhého, zlepší to vztahy mezi lidmi ve firmě neuvěřitelným způsobem.